Ráno jsem si střihla zápočet z angličtiny a odpoledne nákupy s Beátkou. Chtěla tedy nakupovat především ona, tak jsem byla spíše doprovod a odnesla si jen malé roztomilé náušničky z Háemka. Chvilkové odreagování po dnešní zkoušce mi přišlo vhod. A zítra začíná šestidenní maraton s makroekonomií. Držte mi palce, protože tohle bude stát za to.
Celkově dík ošklivému počasí, že jsem musela fotit s bleskem, mám červené oči a zrnité fotky. A zapomněla jsem vyfotit tašku. No nic, tak aspoň částeční, neuplný outfit.


Velmi děkuji kamarádce Ivii za nové záhlaví, snad se Vám líbí.

Hezkou středu :)

Ve zkratce:

Vlasy mám o pár centimetrů chudší (a jsem za to ráda:)

Jsem o jedny šaty bohatší (a mně se líbí)
A díky těmto punčochám jsem si dnes vysloužila tolik rozporuplných pohledů, až jsem se musela pousmát :) (obleček na zkoušku)

Hezké pondělí!

Jsem si vědoma toho, že s přispíváním je to v poslední době bída. Ale. Začalo mi zkouškové, takže mám teď něco jako maturitu, akorát měsíc v kuse. Pro vás středoškoláky, abyste si to uměli představit :D S časem jsem stále na štíru. Další aspektem, který k omezení příspěvků přispěl, byly povodně. Jsem z Ostravy. Naštěstí bydlím přímo ve městě, takže dům opravdu zatopený nemáme. Avšak v úterý jsem měla mít zkoušku, říkala jsem vám o tom, vzpomínáte. A do školy dojíždím do města, které bylo v pondělí naprosto odstřihnuté, díky vodě. Takže jsem tenhle týden ani už nechodila do školy. Zkouška se přesunula na pondělí, takže mám v pondělí pro jistotu hned dvě docela důležité zkoušky. Plus díky tomu počasí, kdy se voda v proudech valila k zemi, jsem ven vycházela minimálně. Ono ani nebylo kam. A zima, zima tady stála za to. Mrznu i doma. Nemít svůj zimní kabát v čistírně, asi bych se ho nebála vytáhnout.

Doufám, že se s nějakým smysluplnějším článkem, a hlavně novýma fotkama, ozvu v pondělí. Pokud ovšem nepřijde třeba tornádo. Už bych se ani nedivila.

Pro tenhle článek jsem si vypůjčila, alespoň jeden mužský outfit mého přítele. Moc se mi líbí.


PS: Asi jste si všimli(y) změny. Alli si založil vlastní blog o tom, jak sestavit parádní kolo do města, o vychytávkách na kola, a tak podobně. Je to momentálně jeho největší vášní. Takže tady zůstávám nadále sama. Až mě napadne vhodný název, blog změní jméno. Ale pořád to budu já.

Mějte se krásně a se mnou mějte chvíli strpení!

Linda

POKUD SE CHYSTÁTE pořídit si stylový "city bike" a nemáte po ruce mužskou ruku, napište o radu nebo návod na CITY-BIKE-REVUE
Rád Vám poradím co a jak kde utáhnout, aby vám to jelo.

ALLI

V úterý mám první zkoušku. Merde. Zkouškové je tady. To je tak vše. Snad jen, že dobrou náladu a úsměv na tváři mi dneska vykouzlilo rendez-vous se slečnou B.

Fotky jsou směsicí uplynulého týdne.

Floral skirt - coming soon :)
Lak, na který se Alice ptala v minulém článku. Je to čistě bílý lak. Z mé oblíbené bižuterkové značky neznačky.
Bez tašky M&S ve středy, kdy mívám tělocvik nedám ani ránu. Pojme vše od věcí na cvičení až po učení. A i když je v ní milion věcí, pořád mi nepřijde těžká! Zvláštní.


Fotky z dneška
Konečně lila lak, přesně podle mých představ.

Nejmilejší dárek od slečny B. (sama vyráběla), o to větší má pro mě cenu.

Linda

Jsem tady, stále nachlazená. Možná ještě více než před víkendem. Avšak bojuji.

V posledních dnech mi udělala radost maminka, když mě po probuzení čekala na parapetu vytoužená květina.

Skvělým společníkem se mi staly filmy (když zrovna nemusím do školy). Mile mě překvapil Nick and Norah´s Infinite Playlist. Viděla jsem ho sice dabovaný. Ano je to barbarské, ale oči mi stejně slzí tak, že bych titulky stěží luštila. A musím si sehnat soundtrack!

Včera jsem si na chvíli naivně myslela, že je mi lépe (chyba lávky, zbytečně jsem se radovala), a vyrazila jsem s mámou na nákupy, které jsem jí už dlouho slibovala. Byla jsem především v roli poradce, takže jsem přes tři hodiny proseděla před kabinkami a taky lítáním pro další a další oblečení. Odměnou mi bylo spodní prádlo (maminka aspoň umí moji snahu jít s ní nakupovat odměnit!) a balerínky. Balerínky jsem platila sama. Dlouho jsem si na ně myslela. Takže jsem porušila nakupovací celibát. Na mučidla mě dejte! Ale uznejte, jsem nemocný člověk, potřebuji aspoň nějakou radost ze života :D Každopádně balerínky vzbuzují rozruch. Zatím se líbí jenom mně. Máma pronášela věty typu "jestli si je koupíš, tak tě vydědím". Bratrovy poznámky snad raději nebudu publikovat. On umí vždycky zazářit :D. No co, neonové barvy se nosí, ne?!

A dnes, když už jsem tedy musela do školy jsem vytáhla leopardí tílko. A jsem s ním spokojená :)

A vám přeji, abyste se měli zdravěji než já!
Lindina

Denní zpravodajství

Nepochybně nejvtipnější muž dne: pán vykračující si pro noviny v růžových Crocs, menších zhruba o čtyři velikosti (patrně dcery či manželky). Celý obrázek dotvářely jeho paty v barvě černého uhlí.

Nejžalostnější pohled dne: bezpochyby na mě. Jednou to přijít muselo. Něco na mě leze. I přesto jsem se hrdinně vydala na oběd k babičce, držíc si nepřetržitě kapesník u nosu.

Poznatek dne: jestli vůbec někdy budu chodit na podpatcích, pravděpodobně na nich nikdy nebudu chodit rychle. Časová rezerva 15 minut na to, abych došla na zastávku vzdálenou 200 metrů snad bude pro příště stačit.

Nejvtipnější moment pro okolí: kdo by čekal, že když jsou suché chodníky, pod rozbitou dlažbou se ukrývá voda? Výsledek - ohozená noha až po stehno.
PS: Zatím blog vedu tak, jak jsem v jeho začátcích zamýšlela. Pokud s tím má někdo problém, neznám nic jednoduššího, než se odhlásit z čtenářů, nebo sem prostě nechodit.
Hezký víkend,
Linda

V posledních dnech jsem viděla film Je to i můj život. Není to nejveselejší kousek, ale pokud si libujete ve vážnějších tématech a smutných filmech, mohl by se vám líbit. Nutno uznat, že je to taky asi nejlepší herecký výkon Cameron Diaz v její kariéře. Jednou nebyla ztřeštěnou mladou holkou, co umí jen pít a nakupovat, ale hrála matku. Úměrně svému věku.Pro mě jedině s cukrem :)

V současné době čtu: Rok vdovou od Irvinga. Chtěla jsem si zajít pro něco ke čtení konečně jednou zase do knihovny (bohužel už na knihy nemám tolik času jako dřív), a pak jsem si řekla, kam bych chodila a konečně se pustila do knih, co máme doma. Je jich spousta co si jich chci přečíst a stále jsem se k nim nedostala. Sophiina volba, Nebezpečné známosti, Vodka ... Druhá kniha Deprese jako šance je povinná četba ke zkoušce z psychologie. Inu ještě jsem s ní nezačla, ale rozčiluje mě jen pohled na ni. Od spolužáků vím, že s velké části je kniha o Bohu. Pan přednášíjící na přednáškách taky o Bohu často a rád mluví, proto tam taky nechodím. Nepřijde mi vhodné, aby přednášející něco někomu nutil. Měl by zaujímat neutrální postoj, ne?
Jednou, když jsem zase nevěděla co na sebe, ptala jsem se kamarádky a ta mi řekla: "Vem si to, co jsi na sobě dlouho neměla". A tak se tímhle pokouším řídit, když opět nevím, co na sebe. Vytahuju staré kousky, nebo i ty novější, které jsem prostě jen ještě moc nenosila. Takže jsem dnes vytáhla tílko, co jsem na sobě neměla půl roku, náhrdelník, co jsem dostala k narozeninám a ukrutně starý pásek po mamince. Jo a v neposlední řadě tašku, co pamatuje začátek Háemka v Ostravě. No dobře, to asi ne. Každopádně ji mám několik let, a byla to moje první taška přes rameno. Naše sentimentální propojení je zjevné. Celkově jsem na sobě měla vůbec nějaký pásek po sakra dlouhé době :D. Kecky byly preventivním opatřením, kdyby náhodou pršelo. Nevěděla jsem, co dnes od počasí čekat.

Hezké pondělí!

To vám, povídám. Včera byl divný den. Den, kdy si lidé lezli do kabinek. Bez ostychu, bez pardonu. Takhle si stojím v kabince, zkouším si sukni a najednou mi tam vleze paní. Tak jsem se zasmála, že to nic. Zkouším dál a další dva lidi mi do kabinky zase skoro vlezli (na poslední chvíli škvírou zaznamenali v kabince pohyb, tak couvli). To mám neviditelné nohy? :D Mezitím někdo vlezl do kabinky vedle, pro změnu té paní, co tam vlezla mně. Co to bylo za den? Tohle se mi snad dva roky nestalo.

Už to postihlo i mě. Vyhlašuju nakupovací stop stav. Dospěla jsem do fáze, kdy jsem usoudila, že mám vše, co potřebuju. Že bych kupovala věci jen z rozmaru. Takže doufám, že to vydržím aspoň do prázdnin. Ono stejně budou zkoušky a to budu ráda, když se dostanu vůbec ven. Takže do stavu "mám vše co potřebuji" jsem dospěla včera, když jsem konečně sehnala na zkouškové sukni přesně takovou, jakou jsem chtěla. Černou a pasovou. Jelikož mám hodnou maminku, po krátkém telefonátu svolila přispět mi na sukni druhou. Letní, květovanou. Brzy doufám, ukáži :).

Děkuji vám všem za rady ohledně lila laku. U essence jsem jej nakonec našla, ale přesto odstín úplně neodpovídal mé představě. Navíc laky od essence moc ráda nemám. Mají sice hezké odstíny, a i když si nehty lakuju ráda, přeci jen ocením, když lak vydrží alespoň dva dny. Což se mi u laků essence tedy nepoštěstilo. Nakonec jsem svůj vysněný našla jinde. Až přijde, uvidíte :)

Dvě fotky ze čtvrtečního venčení psa. Chudák se aportováním unavila tak, že jsem ji domů musela odnést :D

Jelikož jsem se včera nestihla vyfotit před odchodem doma, ale stejně jsem měla namířeno do obchodu, zneužila jsem kabinky v Reserved.
Základ bylo použít tričko a šátek, který už jsem dlouho neměla :)

Hezký zbytek víkendu,

Linda