neděle 7. února 2016

JUBILEJNÍ KOLONIE

Občas vám to prostě nevyjde. Nevyjde vám obléct si to, co jste zrovna chtěli a tak během pár minut popadnete to, co už jste na sobě prostě jen dlouho neměli. Nevyjde vám návštěva ostravské klubové noci, protože jste nemocní (a taky staří, protože pár let zpátky by rozum ustoupil stranou a já bych včera večer poslouchala sovy, co houkají z lesa nedbaje toho, co bude ráno následovat). Nevyjde vám předsevzetí, že když už jste doma, budete aspoň psát diplomku, ale raději ho transformujete do rozhodnutí, že když už jste doma, vyspíte se, protože spánek léčí. 

O to raději si v takové dny připomínám to, co mi už vyšlo, nebo brzy vyjde. Tady tenhle článek od kouzelné Anit o poslední PechaKucha Night si čtu pokaždé, když mi věci přestanou dávat smysl, protože pak mám pocit, že aspoň něco z toho, co dělám ten smysl má. A tenhle rozhovor si pusťte k tomuto článku, protože je přesně o místě, kde jsem v Ostravě fotila – o Jubilejní kolonii. 

P.S. A pak mi do komentářů napište, na kolik z těch doporučených odkazů jste vážně klikli?

 triko COS (secondhand), džíny secondhand, kabát Uniqlo, šála, kabelka asos

pondělí 1. února 2016

GDAŇSK TRAVEL TIPS & MEMORIES

Když jsme si s Ladislavem vybírali destinaci pro zimní dovolenou, ve hře byly Atény, Gdaňsk, diskutovali jsme i o Tatrách (ani jeden nelyžujeme), Ukrajině, Londýnu. Vcelku rozmanitý výčet, ale mě to stále nejvíce táhlo do Gdaňsku a ten nakonec také vyhrál. Možná to bylo kulturní blízkostí země a teoreticky i tou geografickou (z Ostravy jsme se tam dostali vcelku pohodlně vlakem a cesta trvala sedm hodin). Nemohli jsme si přát lepší počasí než jaké jsme teď koncem ledna měli. Bála jsem se, že tam bude chladněji než u nás, ale nebylo, jen u moře hrozně foukalo, ale co zvládnu já, zvládne každý jiný milovník tepla.



Gdaňsk je v zimě klidnějším městem, které není narvané turisty a plyne si poklidným životem. Hodně muzeí je v zimě zavřených, nebo mají otevřeno třeba jen do tří, takže doporučuji všechno dopředu zjistit, ať nejste zklamaní jako my. Večery jsou tady protkané zajímavou směsí romantiky (u řeky) a lehkou formou úzkosti, kterou ve vás vyvolávají liduprázdné boční uličky. Čtyři dny, které jsme tady strávili my, jsou na město tak akorát. Centrum opravdu projdete za den, ale je tak kouzelné, že jsme si ho procházeli každý večer zas a znova cestou domů (nejhezčí cesta je kolem starého přístavu a pak ulice Mariacka).



Výlety do okolí
Původně jsme chtěli absolvovat výlet na poloostrov Hel, další do Gdynie a Sopotu (Gdynia, Sopot a Gdaňsk tvoří tzv. Trojmiasto). Nakonec se nám Gdynia ani Sopot nezdály v zimě dostatečně zajímavými, a tak jsme si udělali výlet jen na Hel. V létě se tam dá dostat lodí z Gdynie, my jsme však do Gdynie jeli SKM (nadzemka, která spojuje Trojmiasto) a pak přesedli na vlak přímo na Hel. Na Helu musí být v létě krásně, v zimě byl vylidněný, jak jsme předpokládali. Tvoří ho jediná velká ulice hned u pláže, která je lemovaná hospodami, které v zimě soupeří o těch pár turistů, kteří sem zavítají. Tahákem v zimě může být Fokarium (nevím, jaký je český ekvivalent pro místo, kde chovají tuleně?), které doporučuji navštívit v době krmení, jinak toho opravdu moc neuvidíte (v zimě by mělo probíhat v 11 a 14 hodin). Pak se projděte nedalekým lesem, který je plný bývalých vojenských objektů, kolem kterých vedou stezky různé délky (nejkratší má čtyři kilometry). Taky se tak dostanete na nejjižnější část poloostrova, kde se vám otevře výhled na opravdu krásné pláže lemované borovicovými lesy.

Galerie, muzea
Celoročně otevřené Evropské centrum solidarity (ECS) si naplánujte na nějaký den, kdy bude třeba pršet. Je to opravdu rozlehlá výstava, kde zvládnete chodit celé hodiny. Výstava je rozdělena do sedmi sekcí. Bohužel jsme se shodli, že nejvydařenější byla hned první sekce a pak to začalo postupně pokulhávat. Byli jsme přehlcení informacemi, kdy občas bylo těžké uvědomit si všechny souvislosti a pro mě také nebylo nejjednodušší číst a poslouchat všechen výklad jen v angličtině. ECS je hned za vstupem do areálu přístavu, kam se zajděte také mrknout. 



Gdaňsk Mural Gallery v Zaspě, kterou odstartovala první malba Kolosea v roce 1997, si také nenechejte ujít. Procházka stojí za to, byť je to "jen" sídliště, jeho šeď ale rozbíjejí opravdu skvělé murály a mě moc bavilo chodit okolo a čekat, kde na mě zase nějaký vykoukne.




Kavárny, restaurace, bary
S kavárenskou kulturou to v Gdaňsku není vůbec tak daleko, jako u nás. Na severu zkrátka kafe pijí málo, hipsterské kavárny byste spočetli na prstech jedné ruky, přesto jsme pár milých podniků s dobrou kávou našli.

Jedním z nich bylo Fukafe, které je zároveň veganskou kavárnou a na výběr mají hlavně všechny druhy filtrované kávy. Dáte si tady i něco malého na jídlo, mají velký výběr domácích koláčů a jednu polévku denně (my měli rajčatový krém a byl výborný).

Na ulici Mariacka v samém centru města (a o jednu ulici níž než jsme bydleli my) je krásný espresso bar Drukarnia, kde si s vaší kávou vyhrají. My jsme sem chtěli jít i na snídani, což nebyl správný krok, mají jen jeden druh, který nás nezaujal, ale flat white, který jsme si tady dali, byl dobrý.

Příjemným překvapením bylo bistro Pyra bar, které jsme objevili hned první den, ale další tři dny nám trvalo chytit v něm volný stůl. Přesto na jídlo nečekáte nějak zvlášť dlouho, lidé se tady opravdu rychle střídají a za pár korun dostanete výborné jídlo, jehož základem jsou, jak jinak než brambory.

Z barů v první řadě musím doporučit No to cyk. Nevím, jestli jsme ho víc milovali pro jeho polohu hned naproti našemu bytu nebo atmosféru, ale jeho návštěvu určitě nevynechejte. Je plný místních, polského piva a vodky, dáte si tady i pár typických jídel a bude se vám jen těžko odcházet. 

Druhý sympatický bar je Jozef K (ve stejné ulici jako No to cyk). Interiér je opravdu útulný, dělaný s velkým citem, protože je plný blešákových drobností a starožitností, ale udělaný přesně s tou dávkou citu, která je potřeba k tomu, aby celkový dojem působil vkusně a ne přeplácaně.

P.S. Ve všech barech, většině kaváren a bistrech (výjimku tvoří restaurace) se objednává na baru. Trochu nám trvalo, než nám to došlo a zpočátku jsme si mysleli, že nás obsluha má jenom na háku. Co je na Polsku také fajn (pro mě), že všechny bary, kavárny a restaurace jsou nekuřácké. Ono to až takový problém pro kuřáky stejně nebude, protože většinou budete rádi, když se z těch skvělých barů vymotáte střízliví.. :) Další skvělou věcí je, že téměř všude zaplatíte kartou. Od nákupu jízdenek na SKM nebo tramvaj, přes nákup potravin, dokonce městskou tržnici, přes kavárny, restaurace a muzea. Hotovost si s sebou vezměte jen večer do baru.



neděle 10. ledna 2016

PERFECT TIMING

Musím říct, že za tu dobu co bloguju (mimochodem už je to vážně sedmým rokem?!), jsem se naučila perfektní disciplíně a schopnosti si věci načasovat. Pravidelně mě totiž v novém roce vždy přepadne touha blog oživit a mám chuť fotit o sto šest. Asi je to všemi těmi předsevzetími, kterými se blogy na začátku každého roku jen hemží. Jen bych si na příští rok prosila dobu, kdy nebudou mrazy. No co, aspoň jsem se tentokrát sladila s ponurou Ostravou, která ležela pod smogovou přikrývkou. Ideální čas na rychlé přesuny mezi kavárnami..

 svetr vinted, sukně Lindex, šála asos, kabát Reserved
 
Používá technologii Blogger.