Na úvod pár řádků o mém vztahu ke knihám. Posledních pár let, kdy jsem přestala chodit do knihovny si knihy kupuji. Léta to bylo především v antikvariátech, četla jsem starší literaturu více než soudobou. Tu jsem většinou dostávala na narozeniny, Vánoce, protože každoročně jedno z mála přání co mám, je právě nějaká kniha, co daný rok vyšla.
Někdy během minulého roku jsem však narazila na web databazeknih, který funguje třeba na podobném principu jako ČSFD pro filmy. Prostřednictvím webu se dobře vyhledávají knihy podle autorů, u každé knihy jsou psaná hodnocení a procentní stupnice stejně jako na zmiňovaném ČSFD. Co mě baví ještě více, že u každé knihy vidíte možnost koupit si ji online v eshopu, nebo v bazaru. Bazar je způsob, který poslední dobou využívám docela hojně. Knihy jsou tam velmi levné, seženete i "mladší" knihy a za opravdu dobrou cenu, mnohdy v neporušeném stavu, i s poštovným mě většinou vyjdou levněji než třeba v antikvariátu.
Samozřejmě antikvariáty pro mě mají své nepopiratelné kouzlo a nikdy neodejdu ze svých oblíbených ostravských s prázdnou. Knihy tedy nejčastěji kupuji tam, aktuálně kombinuji s databázíknih, a když to vážně nemůžu vydržet, vyrážím rovnou do knihkupectví. Což se poslední dobou stává pořád častěji.
Pro první knižní doporučení jsem vybrala tři zcela odlišné kousky.
Poslední kniha, kterou jsem dočetla byla
Osamělost prvočísel. Často se ke knihám dostanu tak nějak zprostředkovaně a nejinak tomu bylo i u tohohle kousku. Zkrátka jsem si přečetla krásný rozhovor s Janou Šlinskou na
hemmet.sk (doporučuji celý web, ale tenhle rozhovor patřil zatím k těm pro mě nejmilejším). Jana Šlinská se o Osamělosti prvočísel zmiňuje hned v první otázce: "je to také depresívne, smutné a melancholické – väčšinou čítam práve také knihy". Když teď na to koukám, dochází mi, že většina knih, které jsou mé oblíbené jsou právě takové, jako píše Jana. Není co víc dodat, tohle bude vážně jedna z těch základních knih, co si musíte přečíst.
Na Vánoce jsem od kamarádky dostala knihu Hunger games, s tím, že si myslí, že se mi bude líbit. Líbila. Hlavně každý ví, že pokud mi koupí knihu, budu spokojená. Kamarádka nešlápla vedle. Je pravda, že celý ten boom okolo Hunger games mě minul obloukem, přestože mám ráda fanstasy svým způsobem. Neviděla jsem ani jeden film, protože jsem si vždy říkala, že než na to kouknu, aspoň si to tedy přečtu. Kdoví jestli bych to někdy udělala, kdyby mi kamarádka tu knihu nekoupila. Už mám doma i další dva díly. Po přečtení prvního dílu jsem měla hned potřebu pustit si film, nevím nakolik to byl dobrý nápad, srovnávat se to nedalo ani zdaleka, jak už to bývá.
Deník lhářky jsem přihodila do košíku, když jsem kupovala Osamělost prvočísel právě na databáziknih, protože když už budu platit poštovné, proč nemrknout co dalšího má prodejce v nabídce. Byl to slepý výstřel, nikdy jsem o téhle knize neslyšela. Inu, bylo to poměrně oddechové čtení, které stačí držet v ruce jednou, a pak na něj zapomenout. Mám ráda knihy, co ukrývají rodinná tajemství, tady nám byly servírovány pěkně postupně, ale nějak jsem vždy tušila, co zhruba přijde a hlavně od začátku bylo jasné "kdo je vrah". To se pak těžko propracováváte ke konci, který už tušíte... .)
Co jste za poslední dobu přečetli vy?
