Dnes vás tady měl čekat opravdu velký článek.. A nečeká vás nic. Jelikož dnešní den je všechno jinak, než má.

Ztratila jsem telefon, abych ho za hodinu našla na tom stejném místě, kde jsem vystupovala z auta - na krajnici čtyřproudové silnice a hned u autobusové zastávky. Vcelku štěstí.

Neudělala jsem zkoušku. Jedinou v tomhle letním semestru a s kupodivem mě to netrápí. Házím únavu za hlavu a teprv v září, kdy většina z vás má dvouměsíční prázdniny, si já užiju trochu těch svých. Paradox.

Měla jsem jít oslavit konec semestru a nejdu. Asi až o víkendu. 

Velký článek není, protože mě neměl kdo fotit, a já neměla náladu se dneska fotit na samospoušť, páč ten obleček toho nebyl hoden. To si myslím. Byla by škoda ho prznit samospouští.

Nejpozději ve čtvrtek snad přidám normálnější článek :)

A dneska na téma - kterak Linda k podzimním trendům přišla. Trendy nesleduji, to už asi víte. Většinou se o nějakých dozvím prostřednictvím vás, a proto mě letos zaujal trend camel coats. Došlo mi, že jeden doma mám, nebo alespoň to, co se camel coat trochu podobá. Tak mi udělejte radost, a řekněte, že je aspoň podobný :D. Je to můj loňský zimní kabát, jehož barvu jsem dřív neuměla identifikovat .. cappucino, oříšek? Teď je to pro mě velbloud :)

MĚJTE SE DO STŘEDY/ČTVRTKA KRÁSNĚ

 nad Ostravou bývaj dycky zvláštní mraky :)

Dnes jsem otestovala Lumixovu samospoušť a nemůžu si stěžovat. Nemá mě kdo vyfotit, takže fotky jsou ve stylu "udělej si sám". Měla jsem conversovou náladu. Víte, na Conversky musím mít náladu. Už to není má běžná obuv, ale i přesto, když si je obleču, cítím se svá. Nostalgicky vzpomínám na své první (ty nejsvětlejší), vlastně nostalgicky vzpomínám na všechny troje. Každé jsou pořízené v jiném městě, každé z jiného důvodu. Ty první, zkrátka proto, že jsem potřebovala Conversky, tehdy jsem neřešila jaké, já je prostě chtěla. Dost blbý důvod, ale i přesto mi tenhle kousek z limitované edice přirostl k srdci, a i přes díru na patě, je odmítám vyhodit. Občas je ještě vytáhnu na koncert a mám strach, že domu půjdu bosa. Ale jsou to prostě ony.

Modré jsem pořídila jako kamarádky těm prvním, když vypadaly, že celé léto samy neuchodí. Modré, protože jsem toužila po jednobarevných a modré, protože se líbily Allimu, a tak jsme dva roky nosili stejné boty :)

Zelené. Ty byly můj sen, od doby co jsem zjistila, co to Conversky jsou. Zelená je moje barva. Na mém oblékání se to promítne zřídka, myslím že zelenou není lehké nosit, ale s těmahle botama to jde snadno. Napříč tomu, že jsem je chtěla už od začátku své conversové éry, jsem si je koupila až jako poslední (loni). Nebyly k sehnání.

Je mi jedno kolik lidí ty boty nosí, já je nevyhodím. Když je mám cítím se dobře. Vydrží všechno. Jsou to boty, co se zkrátka nemyjou. Nechávají se žít, prach a špína jim dodává ten správný punc. To jsou prostě Conversky.

foceno po práci! omluvte zmučený výraz a rozcuchané vlasy (i když ty mám pořád :)

 Snad už se učím naposledy, nejmíň do začátku semestru!

Andy, ty jsou pro tebe! :)

A co vy a tyhle plátěnky? Máte, kolik, jaké, milujete, nesnášíte? A nepokoušejte se tvrdit, že nic nevydrží :-P ! (Nebo vás vynesu v zubech)

Hezký den

Lindina

 PECHA KUCHA NIGHT OSTRAVA

Zhruba před hodinou jsem se vrátila ze skvělé akce. Akce, o které jsem vás už informovala dříve - Pecha Kucha. Právě dneska (vlastně už včera), proběhla první Pecha Kucha Night v Ostravě. Pro vás, co si už nepamatujete, že jsem akci zmiňovala, nebo vás prostě zajímá, o co jde, mrkněte na http://pkno.cz/ . Ve zkratce jde o prezentace ve formátu 20 x 20 (20 snímků, na každý je 20 sekund). Jde o kulturní akci, možnost potkat zajímavé lidi a dozvědět se nové věci a především - bavit se. Jde o akci, probíhající dnes už po celém světě. Pecha Kucha vznikla v Japonsku a teď už se koná i v metropolích jako je Londýn, New York. U nás je to třeba i Brno a Praha. A ano, konečně i Ostrava.

Byla jsem z akce nadšená. Líbily se mi vybrané prostory. Konečně jsem se dostala za brány dolu Hlubina, ach ty naše tajemné Vítkovice. Ostraváci jistě vědí. Na akci jsem byla už pár hodin předem, takže jsem měla čas si všechno projít, nafotit .. Původně jsem měla pomáhat s finálními přípravami, ale nakonec se to obešlo beze mě.

Pecha Kucha bude v Ostravě probíhat pravděpodobně 4x za rok a všem Ostravákům i lidem z okolí ji mohu doporučit. Na první Pecha Kucha vystupovali vesměs designéři, architekti, fotografové, návrháři, avšak tohle není podmínkou. Prezentovat může prakticky kdokoliv o čemkoliv, žádná omezení krom formátu 20 x 20 nejsou. A pro vysvětlení názvu - Pecha Kucha (čti "peča kuča") znamená v překladu z japonštiny "noc tlachů" :)

A mně se to dnešní tlachání moc líbilo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následuje smršť fotek. Opravdu jsem se snažila vybírat, ale chtěla jsem vám ukázat zároveň místo, kde se akce konala a zároveň fotky Andy i mě.

 Jednoduše :)

Realizační tým. Plný schopných, mladých, krásných lidí, milujících Ostravu (šedé tričko = můj bratr).

Tuhle fotil táta. "Toto obkládal Jožo Mlynář." ... "To byl chuj." (nutno dodat, že prostory, ve kterých se Pecha Kucha konala jsou bývalé mužské sprchy.

 Brož od B. konečně jsem ji patřičně využila :)

(máma)

naše práce s Andy, velmi těžký úkol, vhodný pouze pro zodpovědné jedince

hala, kde se konaly prezentace

Pár minut před začátkem (bylo plno, lidé stáli a bylo to báječné!)

cestou domů

Daniel .. obyčejný kluk, teď už symbol Ostravy.

Byli jste tam? Co na to říkáte? Znáte, neznáte?

Chci už na další !

Slíbený článek je tady.. a já se vám hlásím s největší novinou a tou je nový foťák. V pondělí jsem si ho konečně objednala, včera vyzvedla, a dneska se dočkal prvního focení venku. Včerejší odpoledne jsem strávila různým zkoumáním, nastavováním a zkoušením, a myslím, že mi to zabere ještě hodně času, ale jsem zkrátka nadšená!

Po velkém (několikaměsíčním) rozhodování jsem si nakonec vybrala kompakt. Nebo EVF zrcadlovku, jak mě poučila Doughnut. Chtěla bych vám všem poděkovat za názory, ohledně výběru foťáku a rozhodování se mezi zrcadlovkou a kompaktem. Ale největší dík patří právě "Dougnutové slečně", která mě jako jediná dokázala uvést do obrazu, o co tady jde, a její názory a fotky mě nejvíc přesvědčily. Takže díky! Bez tebe bych váhala ještě dneska :).

Velké zázraky od fotek zatím nečekejte, spíše jsme s Lumixem ve fázi seznamování, ale už teď to vidíme na dlouholeté přátelství a silné spojenectví! A ještě k tomu je nejvíc ňuňací na světě.

A teď už fotky z dnešního dopoledne. Doprovodila jsem Andy k zubaři, kde jsme hodinu strávily v čekárně, a pak jsme se prošli Porubou (městká část Ostravy), fotily, stavily se v antikvariátu, vybraly mi řasenku a plkaly o ničem a o všem. A mimochodem, do jiného antikvariátu už asi nezavítám! Kupy knih se tyčily až ke stropu, byl v tom zmatek, který měl svůj řád asi jen pro paní prodávající, a mělo to svoje kouzlo. Takže jsem si zase odnesla dvě knihy.

 Here we are!

První fotka venku

Poslední kup v obchodech.

HEZKOU STŘEDU

Plánuju rozšířit šatník o pár kousků. Rozhodla jsem se nenakupovat zbytečnosti (těch mám dostatek), a tak se chci zaměřit na několik základních kousků, leč důležitých, které v mém šatníku chybí. Takže přidávám svůj potenciální seznámek, který však pro vás nebude moc zajímavý, protože kousky jsou to opravdu základní!

Chybí na něm kabátek na podzim (pro někoho trenchcoat, chcete-li), který by tam ještě před pár dny byl, avšak já našla svůj vysněný. Ne tak klasický, jak jsem zamýšlela, takže první položka seznamu splněna :) (díky Ef, Andy i Ivii za nekonečné rady, a ujišťování, který je lepší).

Opravdu klasické, nejlépé dlouhé a úplé černé tílko.

Šedý cardigan, poněvadž ten, co mám, už dosluhuje a žádá si posilu. To je kousek v šatníku, co snad unosím nejvíce.

Černé sako. Spíše takové toužebné přání. Všichni je máte, skvěle vám padnou a já mám kulové, protože jsem to padnoucí stále ještě nenašla. Tak snad i na mě někde čeká.

Džíny, nebo jeggins, Ještě uvidím, podle toho, co mi obchody nabídnou. V případě jeggins, jedině na knoflík a nejlíp s kapsami. Máte někdo tip, kde jsou k sehnání? :)

Velká černá taška. Opravdu velká a opravdu černá. Zdůrazňuju to protože, jsem schopná si koupit pět velkých hnědých, jen ne tu černou. Černou tašku si kupuju už asi dva roky :) a stále ji nemám. Ale letos už to přijde. Nechápu, že jsem se doteď obešla bez ní.

Zdroj: polyvore.com 

A příště už se na vás chystám zase s článkem, na které jsme tady všichni zvyklí. Tedy outfitovým.

Zatím se mějte krásně a třeba mi povězte, co je na vašem "top seznamu" !!