Úchyl aneb kosmetika z katalogu

Tak si tady sedím, cpu se pomelem, poslouchám, pro mě, největší hit posledních dní z nového alba Lostprophets - Where we belong (jen pro pop-rockově založené duše) a projíždím blogy.

Chci se vám svěřit, proč si přijdu jako úchyl. Moje úchylka se týká Oriflame a Avonu. Předně musím říct, že jejich kosmetiku nepovažuji za nic světoborného. Kupuji si tam většinou krémy na ruce, které mám za léta opravdu osvědčené. Mám suché ruce a ty krémy jsou fakt dobré. Taky sprchové gely mám vždy z Avonu. Pleťovou kosmetiku tam rozhodně nekupuju, tu potřebuji vidět "naživo". Neholduju jejich parfémům. Zvlášť v Avonu mi přijde, že všechny mají stejný základ. Líčidla si u nich taky nekupuju. I když teď jsem si objednala balzám na rty - což se nepočítá, protože stejně vidět není. :D

A proto právě nechápu, proč se vždycky těším, až mi kamarádky ve škole přinesou nový katalog a pokaždé! si ho projdu několikrát. A většinou si něco objednám. Proto se mi doma už kupí sprchové gely a tělové mléka a hlavně krémy na ruce :D. Posledním objevem je krém na suché chodidla - on snad opravdu zabírá! A super je jejich skládací kartáč do kabelky, který tahám všude už snad 6 let (mám už třetí), a když jsem s ním přišla na střední, nikdo ho neznal, a pak ho chtělo hned několik spolužaček. :D

No v novém Oriflame je krém na ruce s vůní třešní a mocca. Ach a já si zakázala objednat si ho, protože mám krémy na ruce dva a dala jsem si limit, který při objednávce nepřekročím. Takže mám teď zálusk na kosmetickou taštičku, výše zmíněný balzám na rty a perlový náramek. Ten vám ukážu, stejně byste ho brzy viděly na fotkách a já ho zbožňuju. Plánuju koupit si v obchodě náhrdelník a opičit se s černou stuhou, jako to má náramek.



A jaký je váš názor na tuhle kosmetiku? Kupujete či ne? Nesnášíte či máte rády?

Zdraví,

Lin

Boty (aneb zdravím Terunu:)

Včera jsem slíbila, že dneska přidám fotky dvou nových párů. Kecky miluju. Letos jsem si řekla, že si nebudu kupovat nové Conversky a koupím si nějaké nízké kecky, co budou jednoletní záležitostí :)
Včera jsem je taky málem zapomněla v jednom obchodě. Platila jsem u pokladny tričko a teď mi došlo, že mi už nevisí taška na ruce. Tak jsem vyletěla z obchodu a křičela na Andy, kde mám ty boty a ona jaké boty, a já přece ty co jsem si koupila! Stály jsme a vzpomínaly, kde jsme byly a kde jsem co odkládala, a já si ani nepamatovala, odkdy tu tašku nemám. Pak jsem se ohlídla přes rameno a ony visely v té kabince na věšáku. :D Víc by mě mrzelo, že bych přišla o svoje milované palčáky, co v té tašce byly spolu s botama. Boty byly za pakatel.




Gladiátorky, kristusky, sandále, topánky, jak je libo. Jsou z Háem. Přesněji z mimibazaru, ke kterému mě přivedla Teru (velký dík!) a dovezené z neměckého Háem. Nejspíš budou v létě i tady ..



Zdraví,
Linda

Stressful day

Milé dámy, nebudu vás zatěžovat tím, kolik úsilí mě dnes stála cesta do školy ani tím, že mi během ní asi zmodraly zimou prsty u nohou. Ranní mrazíky u nás dosáhly -22°C. Ano i mně dnes byla zima.

Dnes jsem měla zkoušku ze sociologie. Ehm, upřímně .. myslím, že tak 200 lidí ze 300, co byli přítomni, tipovalo. Jinak to nešlo. I když jsem se na to trochu podívala, musím říct, že většinu otázek si ani nepamatuju, že bych kdy viděla. Tak jsem moc nepočítala, že bych při tipování měla štěstí. A dopadla jsem nejhůř, jak jsem mohla! :D To znamená, že nevím jak. Dosáhla jsem 55 bodů. Je potřeba 60 (otázka za 5 bodů). A milá paní přednášející na začátku zkoušky říkala něco ve smyslu, že kdo má 55 b. může zítra přijít na konzultaci, a že se mu podívá na docházku, a tak podobně. ANO - ona psala docházku na přednáškách! Neuvěřitelná to žena. Takže zítra se pěkně projedu a doufám, že nepojedu domů s prázdnou. A vás, prosím, abyste na mě myslely. Aspoň trochu. Tak kolem třetí odpoledne.

Sympatičtější částí dne bylo to, že jsem konečně navštívila po měsíci babičku, už se mi po ní stýskalo a nemám se tam, kdy dostat, kvůli spousty učení. A pak, že jsem se konečně viděla po delší době s kamarádkou. Taktéž stejný důvod, jako u babičky. Nebylo kdy se vidět. Musela jsem ji hned samozřejmě zneužít, aby mi vyfotila dnešní outfit, který byl kromě trika a riflí, složen z posledních nákupů. A to bychom nebyly my, abychom dnes opět do nějakých obchodů nezavítaly. Mám boty (kecky) a triko. Vyfotím to a přihodím, kdyžtak zítra. Dnes už nemám sílu. :D

Doma mě čekalo překvapení v podobě dlouho očekávaného lístku z pošty. Přišly mi gladiátorky :). Taktéž představím příště. Jsem nadšená. A mám strach ze zítřka! :D





Já vám ji stejně ukážu, i když mě asi zabije! To je Andy a mně se tady líbí :)

A teď následuje věčné samofocení v kabince.




Mějte se krásně!

Linda

Bílá paní zima

Asi jsem prošla nějakou změnou, protože letošek je první rok, kdy mi zima nevadí. Nijak zvlášť :D. To už mi více vadil ten konec podzimu, kdy mě napadaly tak akorát depresivní myšlenky na dlouhou zimu a na to, jak je do jara daleko. Ale když už ta zima přišla, nějak mi nevadí.

Vysvětlení možná spočívá v tom, že nám letos ve škole ukončili zimní semestr už 3. prosince, kvůli prasečí chřipce. Takže jsem prakticky od 3. prosince doma a chodím ven, jen když "já chci". Vždyť i ty zkoušky si teď organizuju sama.

Další důvod je ten, že mně prostě letos není zima, jako obvykle. :D Většinou v zimě trpím, vyloženě. Letos jsem si asi odbyla své už na podzim. Koupila jsem si kabát a nosila jsem ho právě už v tom hnusném konci podzimu, a mně v něm byla taková zima! Pršelo, deštníky se prohýbaly pod větrem, foukalo mi i přes šátek uvázaný kolem krku. A všichni se mi smáli, že v tom kabátu v zimě umřu. Zima je tady v plné síle a mně v tom kabátu už zima není. :D

Neumím si to racionálně vysvětlit. Možná k tomu přispívá ta modrá obří šála, která opravdu hřeje, nepromokající boty, teplejší svetry a moje milované palčáky. Jasně v -20°C je zima každému, ale netrpím tak, jako každou zimu. Navíc konečně po dlouhé době si můžeme užít toho sněhu. Koukat na zasněženou přírodu a města a tak.

Takže žádné depresivní myšlenky ohledně zimy letos nepřepadají, zvlášť když už "za chvíli" bude mé milované jaro :)


mé dva nejoblíbenější červené podivné laky, jeden je občas růžovočervený a ten tmavý, je na světle prostě červený a na jiném světle až hnědý :D

Jediný lesk na rty, který u mě najdete a který používám. Nemám je ráda, vždy mi tady leží a nakonec je vyhodím. Tenhle jediný se mi líbí, vydrží a krásně voní. Victoria's secret


Jenom jsem vám chtěla ukázat, že Alli je taky skutečný, aneb babí léto 2009.

Hezký den

Linda

Lindex

Nešlo si nevšimnout, že poslední dobou je vychvalován obchod Lindex. Vy, co jste z Prahy, litujete, že ho nemáte. Jen jsem se chtěla podělit o svůj názor ohledně Lindexu.

Ano vždycky tam zajdu, občas si něco koupím. Především můj oblíbený šátek (ne ten na fotce), je odtud. Ale na druhou stranu, nepovažovala bych Lindex za nic úžasného a rozhodně bych nelitovala, že v našem městě není. Doplňky jsou fajn, ale takové jsou i u H&M. Občas mi ceny v Lindexu přijdou opravdu nadsazené. Máma si tam koupila jednoduchý modrý cardigan za 699,-. I v H&M seženete levnější. A tím už se dostávám k tomu hlavnímu, čím mi Lindex nesedí.

Mám už dělší dobu tašku z H&M. Hnědou, samozřejmě. To jsme si vysvětlili o článek níže :D. Na podzim jsem si taky koupila šátek v Reservedu. Asi o měsíc později se ten šátek objevil v Lindexu, barvy byly takové mdlé a materiál horší, řekla bych. A stejně tak s taškou. Teď je Lindex prodává v černé akorát mají nahoře pruh pyramidek. Neříkám, že je to špatný obchod, občas tam jsou dobré věci, ale v tomhle mi nesedí. Tak teď jsem se vám vydala na milost a nemilost a můžete mě za můj názor sežrat :)



Linda ;)

Nákupy

Jak jsem říkala, máma chtěla boty. Po pořádných botech jakoby se slehla zem! Po téhle stránce v obchodech opravdu nic nebylo. Ale já nakoupila, co jsem chtěla a ještě něco navíc. Příjemné je, že mě to dohromady nestálo více než 1000,- :) A taky, že mi maminka zaplatila ten svetr, jinak bych ho asi oželela.

Tady je můj celkový outfit, při čekání na mámu, když si zkoušela kalhoty.

boty Baťa, svetr, pánská šála a kabát H&M

Původně jsem chtěla černou kabelku, nebo tašku přes rameno. Pořád žádnou nemám, zato mám 10 jiných. Jenomže mně se černé kabelky nelíbí. Vždycky když uvidím nějakou co je v hnědé a černé, více se mi líbí ta hnědá. Tak jsem se na to vybodla, když jsme v Marks and Spencer viděla tašku, co se mi líbila už dávno :) a zlevněnou o 600,-! Tady ji máte a kritiku nepřijímám, já ji miluju :).



náramky z Promodu



A největší poprask nastal jako vždy v H&M. Takže svetr, knee-socks, i tílkošaty, jsou odtud :)



V nejbližších dnech se pokusím aspoň některé kousky vyfotit přímo na mně. Jelikož už je večer, fotit se muselo stejně s bleskem, což nesnáším a byla mi taková zima, že jsem byla ráda, že si můžu uvařit čaj a převléct se do něčeho teplejšího.

Hezký večer všem!

Linda

Ve jménu mrazu, Franz Ferdinand a křivých podpatků

V jednom z předchozích článků jsem se zmiňovala, že se dnes chystám nakupovat s kamarádkou. Domluva bohužel nedopadla, jak měla. Chtěla jsem vás potěšit pár společnými fotkami, tak příště :)

Každopádně nákupy se přece jen konaly, vytáhla jsem na ně mámu (ona chtěla boty a já chtěla všechno) :). Moje touha po nakupování už mi přerůstala přes hlavu, a zároveň jsem potřebovala vypadnout z domu. A nákupy mi hlavu vždycky krásně pročistí.

Sraz jsme měly až na místě, doma byl klid, a tak místo abych se učila, promýšlela jsem, co si asi obleču, zdlouhavě se chystala, a pak se vám vyfotila. Vyrážela jsem o půl páté, venku už přituhovalo. Povídám vám, že kdyby mi někdo řekl, jaká je venku zima, čumák bych z domu nevytáhla! .. Hm, samozřejmě, že vytáhla, když šlo přece o nákupy!

Při čekání na tramvaj se mi nohy klepaly zimou tak akorát do rytmu písničky The Fallen od Franz Ferdinand, která se mi linula ze sluchátek. Po dvou zastávkách, jsem musela přestoupit na autobus. Nejde nezmínit se o rádoby elegantní slečně, která si to štrádovala přede mnou v lesklých kozačkách do špičky (ty já "nejraději"!). Jeden podpatek se jí nakláněl doleva, druhý doprava (nesnáším křivé podpatky). Hypnotizujíc její nohy jsem jí v duchu přála, aby se jí aspoň jeden podpatek zlomil. Když už nosit podpatky, tak pořádně!

Ve zkratce.. Čekala jsem, že už bude po slevách a na věšácích u bude jarní zboží. Ano to někde bylo, ale slevy neskončily! A tak se pro mě konaly jedny z nejlepších nákupů poslední doby :). Dík tomu, že jsme vyrazily na večer, bylo v nákupním centru lidí jen poskrovnu. Až nám to přišlo nezvyklé. To by bylo prostředí pro mého tátu! Ten jak vidí nacpané obchody, musím mu letět pro obklad na čelo.

Nákupy vám hodím do samostatného článku, který bude následovat hned za tímhle. Tady máte jen fotky mě, než jsem vyrazila :).









hrdličky od Alliho k Vánocům, jsou z fler.cz, náušnice mi k nim velmi milá slečna poslala zdarma, tričko H&M, tílko H&M, pásek 20 let starý nalezen u mámy ve skříni

Linda

Modrá je sakra dobrá

Krátký příspěvek o tom, že laků není nikdy dost. Na většině blogů se objevily fotky rozsáhlých sbírek laků. Moje zase tak rozsáhlá není, po tom návalu fotek, už mi přijde zbytečné ji fotit, tak jsem vám vyfotila jen svoje modré laky. Modré laky jsou mi teď nejsympatičtější, spolu s jedním šedým. Taky se mi nejvíc hodí do krámu :)
Tmavě modrý jsem si koupila, když jsem neudělala zkoušku a bledě modrý jsem si včera koupila, když jsem zkoušku udělala. Nemám čas, lítat po obchodech a koupit si něco na sebe, tak se odměňuji, a občas taky utěšuji, aspoň těmi laky :)

Zbožňuju modré laky!





Foceno na mém malém milovaném diářku z Marks and Spencer

Krásný večer!
Linda

OST-RA-VAR 2010 !!!

Jak jsem se již zmiňovala, nebude se tady objevovat pouze móda. Takže tohle je moje první pozvánka na kulturní akci. Miluju divadlo. Jako tichý pozorovatel, který je vždycky fascinován, i kdyby hra stála za nic. Když mě nefascinuje hra, fascinují mě herci, scéna, hra světel, kostýmy a v neposlední řadě samotné prostory divadla.

Myslím si, že Ostrava je slušně vyspělým divadelním městem. Máme krásná divadla, výborné herce. Bohužel ty nejlepší z nich mnohdy přetáhne Praha. Jako se to před rokem (nebo už dvěma?) stalo s mým nejoblíbenějším hercem Janem Hájkem. I přesto se sem Hájek vrací a v ostravském divadle hostuje, za což jsem moc ráda. Inu, možná se o ostravských divadlech zmíním obecněji někdy příště, protože tenhle článek má jiný záměr.

Je to pozvánka na festival ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR 2010. Jde už o 14. ročník téhle akce, a proto se cítím mírně zahanbena, že jsem se jej nikdy neúčastnila, i přesto, že do divadla chodím už pár let.

Letos se ho snad zúčastníme s Allim oba. Alliho jsem k divadlu přivedla já. Ne, že by byl kulturní barbar, to v žádném případě, spíše k divadlu potřeboval ten správný impuls :D A ten připisuji sobě.

OST-RA-VAR se odehrává ve všech divadlech, jak v Národním divadle moravskoslezském, které tvoří dvě divadla - Antonína Dvořáka a Jiřího Myrona, tak v Loutkovém divadle a na dvou komorních scénách. Festival probíhá ve dnech 24.-28.2. 2010.

Program si můžete projít zde: www.ndm.cz/ostravar

My s Allim se chystáme na hru 1984. On tuto Orwellovu knihu četl, a proto jej na tuto hru chci vzít už delší dobu. I přesto, že já fanda utopie nejsem.

Jinak z programu, z toho co jsem již viděla, doporučuji Čarodějnice (pohádkový příběh pro děti i dospělé), Válku s mloky (pro Čapkovy fanoušky) a Oidipa (v hlavní roli výše zmiňovaný Jan Hájek).

Určitě se jeden z nás o OST-RA-VARu, a našich pocitech z něj, ještě zmíní.

Divadlo žije !!!





Bohužel jsem nenašla lepší fotku interiéru Divadla A. Dvořáka, který je opravdu nádherný, tak aspoň tahle.

Zdroje: www.ostrava.cz
www.ndm.cz

Linda

O zkouškách a nákupech

Zkouškové mě ničí. Alli by mohl vyprávět :D Už aby bylo po něm. Pro středoškoláky, aby bylo ukončené pololetí atd. Nebaví mě, že musím být pořád doma a učit se. Ještěže jdu v pátek s kamarádkou nakupovat. Z kamarádek chodím nakupovat jen s ní. Jelikož ona je sama o sobě originál - tudíž hned nechce to co vy, a i kdyby chtěla, vůbec mi to nevadí, protože v jejich kombinacích vypadají věci úplně jinak než třeba, když bych si je vzala já. Umí báječně poradit. Často ovšem narazíme a ani jedna na radu té druhé nedáme :D naše názory na oblečení jsou podobné a mnohdy naprosto odlišné a to mě baví. Tak to zase jednou roztočíme.

Jinak jsem ochotna nakupovací procedury absolvovat jen s mámou a Allim. S mámou je to většinou tak, že já jsem v roli poradce a pro ten den, kdy jdu s ní, si dávám předsevzetí, že nebudu koukat na nic na sebe, a věnuju se jenom jí. Tak mě nestydatě využívá, ale občas něco dostanu za odměnu. A Alli :) kapitola sama o sobě. Nevadí mu tři hodiny lítat po obchodech, ba naopak! Zbožňuje to stejně jako já :). Toho si cením.

Tak Vám sem, drazí, hodím "outfit" na dnešní zkoušku. Já to za outfit snad ani nepovažuju. Další důvod, proč chci aby bylo po zkouškovém. Když jdu ven, musím vypadat rádoby slušně. Fotky jsou focené telefonem, ano je to zrůdné. Ale zrcadlovku má u sebe Alli a v ranním spěchu jsem líná startovat náš digitál :)

Linda



cardigan C&A, košile už ani nevím, tílko pod ní H&M, korále od krále :) (Alli) a brož DIY (moje úžasná první DIY věc, jež spočívala v nalakování ošklivé brože, co jsem našla u babičky, modrým lakem na nehty)

Aby bylo jasno

Říkala jsem, že jestli dnes udělám zkoušku, napíšu konečně první příspěvek. Tak je to tady.

Odteď jsme vážně na blog dva. Linda a Alli --> jeho přezdívka. Většina lidí už jej jinak netituluje a ani já to tak nedělám. Takže místo slova přítel, zde očekávejte Alliho. A já jsem Linda. On mi taky jinak neříká, i když se tak nejmenuji. Tak jsme si to ujasnili na začátek.

O založení blogu jsem uvažovala už delší dobu. Především fashion blogy mě zkrátka baví. Baví mě je číst, denně své oblíbené projíždím, a tak proč jeden nezaložit. Alli, když viděl, že o blogu uvažuji a stále nejsem schopná se rozhoupat, mi nabídl, ať se přidám k němu. Sice jsem ho ze začátku odrazovala, ale on se nedal. Alli nepíše osobně, udržuje si nadhled, já mu to tady budu "kazit" a budu osobnější. Zatím jsem si podobného blogu, jako se chystáme zavést my dva nevšimla, třeba jsme první, haha. Každopádně se mi myšlenka společného tvoření zamlouvá.

Teď je nasnadě zmínit se o tom, že já nechci psát pouze o módě a fotit jen své outfity, i když ty se zde také budou objevovat. Chci psát stejně jako Alli o filmech, o divadle, hudbě apod.

A protože každý rád víme, kdo za články stojí - tady jsem:



Linda

POVYK KOLEM NIČEHO

Poslední dva nebo tři měsíce se v tisku a na internetu objevují zprávy o hazardování s osobními informacemi, které lidé, hlavně mladí, zveřejňují v sociálních sítích. Nejčastěji skloňovanou sítí je Facebook, který od svého vzniku v roce 2004 zažil dosud nevídaný boom. Uživatelé se kvapem množili a množí po celém světě. V ČR tomu není jinak a možná i proto si ho začala veřejnost všímat důkladněji. Pro média se z původně nevinné stránky stal trhák, který je potencionálním nebezpečím pro mládež. Poslední týdny se zmiňuje to, že je terčem vtipálků, kteří poukazují na to, že se uživatelé chovají jako stádo. Jedná se o to, že se uživatel bez rozmyslu přidá do skupiny, která ho upoutala svým názvem a posléze zjistí, že její autor změnil obsah a z našeho uživatele je nyní rasista nebo volič Jiřího Paroubka a ČSSD.
Tyto dva případy se totiž skutečně nedávno staly a jen potvrdily, že uživatelé sítě Facebook se přidávají ke skupinám z principu nebo pro zábavu. Ale pozor! Dokazuje to jen toto. Není to příznak naivity, není to příznak lhostejnosti a ani negramotnosti. Je to jen důkaz toho, že Facebook není nijak vážná záležitost a ani ho tak nikdo nebere. Všechno co se v médiích předhazuje jako horké téma není tak docela pravda a všechno jsou to jen nepodložené úvahy. Facebook je pořád jen zdroj zábavy, svižné komunikace a možnosti sdílet mezi sebou nalezený obsah nebo fotografie. Pokud jde o zveřejňování informací, neumím si úplně představit, jak jde zneužít něčí e-mailová adresa nebo adresa trvalého bydliště, krom zaslání spamu nebo letáku na předplatné časopisu a to jak jistě uznáte, není veřejné ohrožení.

Alli

CAFFÉ MINOR

V dnešním článku bych vás velmi rád seznámil s poetickou a zaručeně nejmenší kavárnou města Brna. Pokud jste četli recenzi kavárny Salon Dagguerre, určitě jste si všimli, že mě značně okouzlila její atmosféra a aroma starých časů. O Caffé Minor budu bezproblémů tvrdit totéž a ještě to podtrhnu vtipem a roztomilostí, kterými kavárna disponuje. Jak sem již naznačil, kavárna je opravdu nejmenší v Brně a určitě i blízkém okolí.



Nacházejí se zde jen 4 stolečky po dvou místech a jeden po čtyřech u okna. Dále bar s usměvavou obsluhou a dál, dál snad jen stolička na ulici. Účel? Je pro kuřáky, nebo hosty, kteří potřebují vyřídit mobilní hovor. Vtip a elegance. Vnitřek kavárny působí uceleně, ale ne stísněně. Velmi vysoký strop, který při rekonstrukci odkryl svá tajemství v podobě červených vzorů podél místnosti otevírá celý prostor a dává pocit vzdušnosti. Veliké okno od podlahy ke stropu poskytuje dostatečnou zásobu denního světla a vy jím pak zase můžete sledovat rušný Úvoz.



Nikdy by mě nenapadlo, že v takovém podniku bude možné provozovat i akce nad rámec kavárny. Mluvím o vernisážích, koncertech, loutkovém divadle nebo autorské četbě. Pokud jde o Minor, tak jsem se ujistil, že to jde. Na stěnách zde probíhají vernisáže nepřetržitě. Je to zásluhou Steiner Group, což je fotospolek, kolem kterého se nápad vzniku Minoru zrodil. Koncerty a autorská četba nejsou problém i na několika čtverečných metrech. Divil jsem se, ale je to tak.
Na začátku jsem zmiňoval usměvavou obsluhu. Ta je výborná a díky tomu, že zde má na starosti jen pár hostů, nestane se, že by jste strádali nedostatkem kávy, pečiva a zákusků, kterých zde mají dostatečný výběr. To hlavní, káva, je skutečně výborná a s chutí bych si dal dva šálky jen když si na ni vzpomenu.

Závěrem už tedy řeknu jen pár slov. Posezení v Minoru během deštivého večera, pozorovat skrz okna auta míhající se ulicí a popíjet skvělou kávu při poslechu pohodové hudby, to je víc než skvěle využitý čas. Je krásné, že Minor umí být rušný jako Pařížská Le Café de la Paix nebo klidný jako dopolední kavárna Slavie.



Úvoz 64
Brno, Czech Republic, 602 00

Pondělí - pátek:
8:00 - 23:00
sobota:
16:00 - 21:00
Neděle:
14:00 - 22:00

Poznámka: Tento článek vznikl v době, kdy kavárnu vlastnili původní majitelé a zakladatelé Michaela Absolonová a Vojtěch Sláma. Po jejím převzetí novým provozovatelem doufám, že si kavárna udrží úroveň a hlavně přízeň svých hostů.

Alli

PROJEKT 100

Po roce je tu opět již tradiční Projekt 100 podporovaný Českou asociací filmových klubů. Již od 14. ledna budete mít možnost sledovat ve stovce českých kin, odtud název projektu, kolekci filmů z tématikou film noir (francouzsky černý).
Na oficiálním webu www.projekt100.cz si v sekci "program" můžete vyhledat, které kino ve vašem městě se projektu účastní a zároveň, kdy promítá jednotlivé snímky. Určitě si nenechte ujít šanci, vidět v kinech netradiční filmy. Vřele doporučuji Zahraj to znovu, Same režiséra Herberta Rosse se scénáristou filmu Woody Allenem v jedné z hlavních rolí.Zmíním taky poutavou a nápaditou tvář projektu, která je jako loni dílem Bohdana Heblíka.

Upoutávka k projektu:

Projekt 100 - 2010 from Bohdan Heblík on Vimeo.

Alli

HANEBNÝ PANCHARTI

„Bylo nebylo v nacisty okupované Francii…“, tak začíná oficiální text k poslednímu filmu Quentina Tarantina(Pulp Fiction, Auto Zabiják, Kill Bill, Jackie Brown). Snímek se skutečně odehrává ve Francii, v době okupace za druhé světové války a byl kultovní ještě před svou premiérou díky Tarantinově nesmírné popularitě. Pro mnohé pak nebylo překvapením, když kritici pancharty uvítali s nadšením. Na stránkách www.csfd.cz. byl film ohodnocen 87%, což ho katapultovalo na 160. příčku nejlepších filmů webu. Na objektivitu hodnocení uživatelů nebudu brát zřetel. Tak jako tak je to skvělý výsledek a proto se Vám pokusím tento snímek přiblížit nebo se aspoň podělím o názor, v případě, že už jste jej zhlédli.
Struktura filmu je typicky Tarantinovská. Povídky. Opět jsou zde. Dvě hlavní dějové linie vyprávějí příběh Shosanny (Melanie Laurent) a poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) a jeho Hanebných panchartů. Také se tu objevuje postava německého důstojníka „ Lovce židů“ Hanse Landy (Christoph Waltz), která propojuje obě linie dohromady a na konci se střetává ve velkém finále se všemi aktéry. Než se pustím do nastínění obsahu jednotlivých kapitol, popíšu stručně, o kom zde mluvíme.



Aldo Rain a pancharti
Nejdříve poručík Aldo Rain. Trochu apač, žid a hlavně velitel panchartů, což je jednotka, kterou sestavil za účelem vybít nacisty“ holýma rukama“. Z panchartů jmenuji jen Eli Rotha, který ztvárnil „Źida Baribala“ Donnyho Donowitze, ubíjejícího nacisty baseballovou pálkou a Tila Schweigera, německého herce, v roli Hugo Stiglitze. Stiglitz je německý důstojník, který svévolně vraždil ostatní důstojníky, díky čemuž ho pancharti osvobodili z vězení a přibrali do jednotky.



Shosanna
Źidovka, jejíž rodinu vyvraždil Hans Landa. Provozuje kino, které zdědila po tetičce a ve kterém se koná veliké finále filmu. Kolem Shosanny se také pohybuje postava válečného hrdiny v podání Daniela Brühlema, který se domáhá její pozornosti. V souvislosti s ním se objevuje i krátký film Pýcha národa, který režíroval Eli Roth, vyprávějící o jeho válečných zásluhách. Na DVD jej naleznete v celé délce 5:30 minut.
Poslední postavou je „Lovec židů“ Hans Landa, který je však tak geniálně ztvárněn, že ho nechám jako třešničku na dortu. Je skutečně kořením osudů postav.
Obě linie nepostrádají takřka nic. Filmu by bez problémů slušelo i pár minut navíc. Scény s pancharty jsou opravdu vkusné, vtipné a s chutí bych si je přehrál dvakrát. Trochu opakem je linie vyprávějící o Shosanně, která prožívá napjaté chvíle, kompenzované krásnými interiéry kina a kaváren.

Ze začátku nám tedy Tarantino představí pancharty, Shosannu a Hanse Landu.
Postupně budeme sledovat v časově kratším úseku vývoj situace ohledně kina Shosanny a plánované premiéry Pýchy národa, která má proběhnout právě v něm. V delším období pak probíhá řádění panchartů, kteří se stanou postrachem a hrozbou německých vojáků, což se lidem kolem Adolfa Hitlera samozřejmě nelíbí a proto jednají o jejich brzkém zlikvidování.



Co tedy dodat? Film mě celkově potěšil. Aldo Rain by si jistě mohl podat ruce s Julesem Winnfieldem a Vincentem Vegou. Rozhodně jsem ocenil Tarantinův nápad, obsadit role herci, podle jejich národnosti. Tedy německého důstojníka německým hercem, francouzku francouzkou a tak dále. Nejprve jsem tomu nedával význam, ale hned v první scéně jsem zářil.
Opět tedy opakuji, Tarantinovská klasika, která předčila očekávání a patří do zlatého fondu filmových fanoušků i klasiků.

Pokud Vás film zajímá, rozhodně doporučuji sekci „zajímavosti“ na www.csfd.cz. a jako bonus přikládám moje oblíbené video, které si získalo přízeň diváků. Jedná se o nekompromisní italský přízvuk Aldo Raina:



Alli

SALON DAGUERRE

V Brně kousek od České se nachází kinokavárna, galerie a knihovna Salon Daguerre. Ze zdí zde dýchá stará doba a hned na první pohled se zde cítíte jako doma. Příjemná obsluha i komfortní nábytek jen podporují pocit starých časů.
Vše začíná už u vchodu, kde se můžete upravit u zrcadla, ještě než vstoupíte do kavárny. Už tahle drobnost mě nadchla natolik, že jsem se nemohl dočkat co přijde dál. Za dveřmi vás hned pozdraví obsluha z poza baru, od kterého vidíte do celé hlavní části Salonu Daguerre. Naproti je mohutná knihovna, ve které jsou stovky svazků nejrůznější literatury. Vlevo pak vcházíme do druhé poloviny kavárny s krásnými ohýbanými židlemi značky TON, které jsou šperkem celé kavárny.
Tento prostor je dokreslen krbem a dvěma pohovkami.




Spodní patro s krbem s knihovnou


Pokud vystoupáte po starém dřevěném schodišti do prvního patra, ocitnete se v galerii a improvizovaném kinosálu kde se pořádají nejrůznější vernisáže, akce a promítání. Zde musím podotknout, že Salon Daguerre je jedno z mála míst, kde stojí za to jít i na WC.


Bar

Celkově tedy hodnotím více než kladně. Velikou předností celého podniku je jeho interiér, atmosféra a kouzlo. Nepostrádá však nic z pohostinství, ba naopak. Podává se zde vše, co v dobré kavárně očekáváte. Příjemnou třešničkou je možnost koupě knihy, či jen jejího zapůjčení ke kávě, která se zde podává vskutku výborná.
Pokud se někdy potkáme, bude to v Daguerru.

Salon Daguerre - denně 16 až 01 hod
Slovákova 1
Brno

www.daguerre.cz

Alli