Paříž - zápisky jedné požitkářky II.

Konečně viděna pořádná Francouzka. Ony totiž vážně nejsou nic moc. Ty pořádné se nacházejí v centru. To, že je poznáte podle bosých nohou, jsme si řekli už minule. Ale když má navíc baret, puntíkovaný šátek, havraní vlasy a čte si v parku na lavičce, to už s vámi hne.

Někdy během druhého dne přestanete být fascinováni dokonalými dveřmi, kdy vás přemáhá touha vyfotit se u každých z nich, a vyměníte ji za fascinaci lidmi, vůněmi, parky, domy. Někdy kolem druhého dne, si už skutečně uvědomíte, že tohle je vážně Paříž a vy jste v ní a začnete si to náležitě užívat. Vyspíte se skoro dorůžova, metro vás už tolik neděsí, začínáte v něm vidět systém, a i kdyby se něco podělalo, můžete si pořád jít sednout k té Seině, kde je to prostě samo o sobě tak kouzelné, že sluneční paprsky jsou to jediné, co k životu v Paříži potřebujete.

Nebuďte rozmrzelí z toho, že na místo v kavárně, kterou doporučuje Valentine se stojí fronta, naopak se otočte o 180 ° a vejděte do kavárny přímo za vámi, a nemůžete šlápnout vedle. To byla ta Paříž.

-- HEZKÝ DEN --