Struktura filmu je typicky Tarantinovská. Povídky. Opět jsou zde. Dvě hlavní dějové linie vyprávějí příběh Shosanny (Melanie Laurent) a poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) a jeho Hanebných panchartů. Také se tu objevuje postava německého důstojníka „ Lovce židů“ Hanse Landy (Christoph Waltz), která propojuje obě linie dohromady a na konci se střetává ve velkém finále se všemi aktéry. Než se pustím do nastínění obsahu jednotlivých kapitol, popíšu stručně, o kom zde mluvíme.
Aldo Rain a pancharti
Nejdříve poručík Aldo Rain. Trochu apač, žid a hlavně velitel panchartů, což je jednotka, kterou sestavil za účelem vybít nacisty“ holýma rukama“. Z panchartů jmenuji jen Eli Rotha, který ztvárnil „Źida Baribala“ Donnyho Donowitze, ubíjejícího nacisty baseballovou pálkou a Tila Schweigera, německého herce, v roli Hugo Stiglitze. Stiglitz je německý důstojník, který svévolně vraždil ostatní důstojníky, díky čemuž ho pancharti osvobodili z vězení a přibrali do jednotky.
Shosanna
Źidovka, jejíž rodinu vyvraždil Hans Landa. Provozuje kino, které zdědila po tetičce a ve kterém se koná veliké finále filmu. Kolem Shosanny se také pohybuje postava válečného hrdiny v podání Daniela Brühlema, který se domáhá její pozornosti. V souvislosti s ním se objevuje i krátký film Pýcha národa, který režíroval Eli Roth, vyprávějící o jeho válečných zásluhách. Na DVD jej naleznete v celé délce 5:30 minut.
Poslední postavou je „Lovec židů“ Hans Landa, který je však tak geniálně ztvárněn, že ho nechám jako třešničku na dortu. Je skutečně kořením osudů postav.
Obě linie nepostrádají takřka nic. Filmu by bez problémů slušelo i pár minut navíc. Scény s pancharty jsou opravdu vkusné, vtipné a s chutí bych si je přehrál dvakrát. Trochu opakem je linie vyprávějící o Shosanně, která prožívá napjaté chvíle, kompenzované krásnými interiéry kina a kaváren.
Ze začátku nám tedy Tarantino představí pancharty, Shosannu a Hanse Landu.
Postupně budeme sledovat v časově kratším úseku vývoj situace ohledně kina Shosanny a plánované premiéry Pýchy národa, která má proběhnout právě v něm. V delším období pak probíhá řádění panchartů, kteří se stanou postrachem a hrozbou německých vojáků, což se lidem kolem Adolfa Hitlera samozřejmě nelíbí a proto jednají o jejich brzkém zlikvidování.
Co tedy dodat? Film mě celkově potěšil. Aldo Rain by si jistě mohl podat ruce s Julesem Winnfieldem a Vincentem Vegou. Rozhodně jsem ocenil Tarantinův nápad, obsadit role herci, podle jejich národnosti. Tedy německého důstojníka německým hercem, francouzku francouzkou a tak dále. Nejprve jsem tomu nedával význam, ale hned v první scéně jsem zářil.
Opět tedy opakuji, Tarantinovská klasika, která předčila očekávání a patří do zlatého fondu filmových fanoušků i klasiků.
Pokud Vás film zajímá, rozhodně doporučuji sekci „zajímavosti“ na www.csfd.cz. a jako bonus přikládám moje oblíbené video, které si získalo přízeň diváků. Jedná se o nekompromisní italský přízvuk Aldo Raina:
Alli
