WEEK JOURNAL

Jsou tady jedny z mých nejoblíbenějších dní každých prázdnin – festival Colours! Jako každoročně festival strávím se Zuz, udělaly jsme z toho tradici. Skoro nikdy nemáme ponětí o tom, co je v programu, ale vždycky víme, že prostě na Colours jdeme a bude to super jako už dvě předchozí léta, tak!

Je více než pravděpodobné, že na jeden z festivalových dnů vyrazím v outfitu na fotkách. Fotila jsem ho k příležitosti publikování článku na novém blogu Aukro, který můžete omrknout tady. Triko Woodkida je suvenýr dovezený z Budapešti a na festivaly jako dělaný. Koncert Woodkid byl asi nejlepší jaký jsem v životě viděla a bylo to právě na Colours.

triko Retrock, sukně, bunda, boty H&M

Po roce jsem si zase střihla výlet do Budapešti. Pro mě to bylo podruhé, pro zbývající členy posádky poprvé, takže mi nezbylo než se dobrovolně ujmout role průvodce. To určitě přijde holkám z loňského slepičího výletu neuvěřitelné vzhledem k tomu, že všechny dobře víme, že jsem to byla já, kdo se loni v Budapešti ztratil.

Letos bylo všechno jinak, poznávala jsem ulice, místa, věděla kudy kam, dokonce si pamatovala lidi. Bydleli jsme v tomhle bytě přes airbnb a krom toho, že měl perfektní lokaci, ale zároveň tam v noci byl klid, měl i moc milou majitelku, která nám vyšla vstříc. Pár věcí v bytě sice nefungovalo, ale nic, co by nás nějak zvlášť obtěžovalo, spíše jsme to brali s velkou dávkou humoru.

První doporučení zní – ubytujte se v židovské čtvrti (já doporučuji co nejblíž Király utca). Vážně! Nad ničím jiným ani neuvažujte. Je tam všechno po ruce, jsou tam nejlepší obchůdky, nejlepší kavárny a většina ruin barů.

Obchůzku, mně již známých budapešťských míst, jsme zahájili obědem v jednom z hummus barů, ač se jedná o franšízu, věřte mi, že lepší hummus jsem nejedla. Porce v pohodě nasytí dva lidi, my jsme si ve čtyřech dali čtyři různé variace, protože sdílené jídlo je nejlepší, a pak jsme měli problém se pohnout. Na kafe jsme si zašli kousek do Blue Bird Café, kde se oproti loňskému roku obsluha zlepšila, ale jen do té míry, že se nás nikdo nesnažil obrat, nepříjemní byli pořád stejně. Interiér podniku vás ale pohladí na duši... Večer jsme z ruin barů stihli Ankert + Szimplu, která se mi ze všech, co jsem, ať už loni nebo letos navštívila, líbila nejvíc.

Kobliha po ránu ve Fánki donuts byla nutností a příchuť borůvkový cheesecake naprosto nepřekonatelná. Předsevzetí nejíst pečivo v Budapešti musí jít stranou. Po přemíře cukru jsme si zašli i na "normální" snídani, pro kterou jsem využila nové tipy od They, a skočili jsme do Dafke, kde se nás pokusil okrást žid. Vzhledem k tomu, že to bylo košér bistro, je tahle situace více než úsměvná. Pravdou je, že jsem po loňském roce byla připravena téměř na všechno a tyhle situace mě už nechávaly chladnou, to jsou prostě Maďaři. Na druhou stranu umí být i moc milí, když chtějí, ale pak to odrovnají něčím naprosto nečekaným, odmění vás ironickým úšklebkem, když se zeptáte na banalitu. Na základě pár špatných zkušeností je samozřejmě od věci házet celý národ do jednoho pytle, o to více jsem si vážila milých lidí, které jsme potkali a kteří byli ochotni s čímkoliv pomoct.

Co nesmíte vynechat, je My little brew bar, který sousedí a patří k My little Melbourne Coffee, kavárně, kterou jsem loni nestihla, přestože jsem ji měla na must-visit listu. My little brew bar se nečekaně specializuje jen na filtrovanou kávu a je vyladěný do detailu, určitě vás nepřekvapí, že jsme se tam během výletu zastavili hned dvakrát.

Oproti loňskému roku jsme také stihli navštívit Markétin ostrov - moje vize byla půjčit si kola, ale za běžná kola, co jsou na ulici k dispozici, musíte zaplatit poměrně velkou zálohu (cca 2 500 Kč), která je vratná až po týdnu, což nás lehce odradilo, a tak jsme na Markétin ostrov vyrazili pěšky. Hned zkraje jsme si ale půjčili něco jako golfové vozíky pro pět osob, na kterých šlapete stejně jako na kole, a ostrov jsme za hodinu projeli křížem krážem a unavené nohy pak svlažili ve zpívající fontáně na začátku ostrova. Oběd jsme stihli v už ověřeném thajském bistru. O jejich pad thai se mi snívalo celý rok od poslední návštěvy.

Smutnou pravdou je, že druhý večer jsme po prochozeném dni padli únavou a vynechali 360 bar, na který jsem se hodně těšila. Zajděte si tam místo mě!

Poslední den jsme doháněli resty a obešli, co jsme během předchozích dvou dnů nestihli. Snídali jsme v café Stika, kde jsem byla v sedmém nebi, že jsem konečně zažila obsluhu, jak se patří. Pak jsme si dali poslední koblihu, kafe v My little brew bar, viděli městskou tržnici na ulici Vámház krt. 1-3. Tržnice je plná ovoce, zeleniny a uzenin, kterými jsou Maďaři proslulí, čekala jsem od ní ale něco víc. Pokud chcete nakoupit jídlo domů, zastavte se tam, jinak vůbec nevadí, když ji vynecháte. Dortík do ruky jsme si dali v raw baru Naspolya Nassolda, jehož interiér můžete vidět na fotce na instagramu tady.

Co se týče nákupů, nesmíte vynechat Oysho (vzhledem k tomu, že se chystám na podzim do Španělska, jsem se držela dost zpátky), Retrock a mnou nově objevený Szputnyik - mix second hand věcí a nových kousků (triko s Woodkidem na Colours je doma a stejně tak nové espadrillky).

Budu moc ráda, když do komentářů napíšete vaše budapešťské tipy, které se mi určitě budou hodit, protože do Budapešti vyrazím, nejpozději do Vánoc, znova. A pokud fotek pořád nemáte dost, mrkněte na můj instagram.