Na první fotce můžete vidět ukázkový lehce tragický výraz člověka, který se dozvěděl, že oprava Prakticy bude stát 1800 Kč a který musel dát sbohem páru nových kožených bot (ve slevě, takže by rozhodně byly levnější než ona oprava).
On the first photo you can see the typical lighty tragic expression of a person who just found out, that fixing of Practica would cost 1800 Kč. In that case I must say goodbye to the pair of the new leather shoes (which were in sale so definitely cheaper than fixing itself).
kraťasy New Yorker, šála H&M, svetr Lindex, tričko Gap (votocvohoz)
Tam, kde mají domácí limonády (hlavně bezinkovou pro mě .), dobrou kávu, milou obsluhu a na výběr více než jeden dort, tam se mi pravděpodobně vždy zalíbí. V Industrial Café mají na výběr dortů tolik, že jsem se nemohla rozhodnout a měla chuť na všechny. Interiér je tak příjemně prvorepublikový, že se to tam fotí samo. Popravdě jsem žádnou fotodokumentaci kavárny neplánovala, ale jak vidíte, jinak to nešlo.
V pátek jsem Anet ze sweetnothing tvrdila, že kromě Daniela mě v Ostravě žádná tématická kavárna moc nenapadá. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout na Insdustrial!
If there is a place, where they have homemade fizzy drinks (escpecially elderberry for me), good coffee, kind service and more than one kind of a cake to choose from, I will probably like it. In the Industrial Café, there were so many cakes to choose from, that I could not decide which of them to try. The interior has a pleasant First republic-like feeling, so the photos were taken practically all by themselves. To be honest I wasn’t planning any photo documentation of the café at all.
On Friday I was telling Anet from sweetnothing, that except Daniel, I could not remeber any other thematic café in Ostrava. How could I forgot on the Industrial!
Včera jsem zjistila, že když déle než týden nenavštívím kavárnu, zpravidla pak podlehnu opulentnímu obžerství, jak jsme to včera s kamarády nazvali. Jedné Ostravské kavárně, kterou jsme včera navštívili pravděpodobně věnuji samostatný článek.
A taky nejde nezmínit tenhle úžasný svetr Raplh Lauren, který mi sehnala kamarádka Lenka, která má už můj vkus a velikost docela v oku. 109 Kč a 100 % lambs wool; nic vás v aktuálních mrazech neudrží více v teple.
Just yesterday I have noticed that if I don’t visit café for more than a week I usually succumb to a little bit of a gluttony (thats how we named it with my friends). I will propably write a special post about a specific café, that we have visited yesterday.
And also I must mention this marvelous Ralph Lauren sweater, from my friend Lenka, who has my taste and my size in the eye. 109 Kč - 100 % lambs wool, there is nothing that can keep you warm in these current frosts.
svetr Ralph Lauren (second hand), sukně H&M, taška Marks & Spencer, boty CCC
Začínám zase koukat na Dextera, dávám si oraz po zkoušce a říkám si, že ten dvoudenní oddech mě nezabije a bakalářka mi neuteče. Místo toho raději chodím na brigády a snažím se přimět se objednat se ke kadeřnici (už zase mají moje vlasy zrzavý nádech, vidíte to?). Zase jsem po skoro měsíční pauze začala chodit na pilates (záda promluvily), snažím se překousat svou první anglickou knihu, bojuji se zaseknutou Prakticou a zkrátka mám ty největší problémy na světě!
Once again Iam starting to watch Dexter. I have been relaxing since my last exam so I think that a little chilling out won’t kill me. And my bachelor paper can wait too, at least for a while. Instead of that I have been working and trying to force myself to call to my hairdresser (have you noticed the ginger tinge in my hair?). And after almost a monthly break I am starting again with pilates (my back hurts again). Also I am trying to get myself trough my first english book and I am fighting with my jammed Praktica too, so It‘s seems that I have the biggest problems in the whole world!
Po tom, co mi v emailu přistála nabídka od bbcreamshop.sk, měla jsem určité vnitřní dilema. Na jedné straně se ve mně mísilo to, že recenzí už tady byla spousta a na druhé straně chuť nějaký BB krém z jejich nabídky vyzkoušet. Jelikož do kosmetiky neinvestuji (to bych asi ani neměla přiznávat, abyste mě nezlynčovali) a stačí mi kosmetika v drogeriích dostupná, tak mi v závěru tahle nabídka přišla vhod. Měla jsem aspoň možnost vyzkoušet, zda se vyplatí po BB krémech rozhlédnout i jinde než v drogerii.
A ono se to podle mě vyplatí. Trochu jsem měla obavy, že pro mě verze Lioele Beyond the Solution bude příliš tmavá, ale nestalo se tak. Hezky se mé zároveň světlé, ale ne vyloženě bílé (spíše olivové) pleti přizpůsobil. Pracovalo se s ním dobře a jak jsem zvyklá - nanášela jsem jej prsty. Poskytuje střední krytí, což pro mé potřeby bohatě stačí, protože jestli se něčeho u líčení bojím, tak je to efekt výsledné masky. Pleť hezky sjednotil, jak můžete vidět na fotkách. Protože mám raději přirozený vzhled, snažím se to s množstvím krému na tváři nepřehánět. Dlouhou dobu jsem nepoužívala nic než pudr, teď je to BB krém a pudr. Jediné co mě mrzí je absence SPF, ale krom toho mu nemám co vytknout.
Kdo si pamatuje moje svetrové dilema z facebooku, může vidět jak nakonec dopadlo. Nějak jsem ve skříni pociťovala absenci neutrálních barev, co se týče svetrů. Tenhle světlý krémový a šedý z minulého článku mi pomohly tohle dilema vyřešit.
P.S. Z důvodů toho, že formspring zakázal dotazy anonymních uživatelů (a ty tvořily většinu), jsem přesídlila i já na ask.fm. Tak se ptejte! :)
Those who remember my sweater dilema from facebook, can finally see how things turned up. Somehow i felt absence of neutral colours in my wardrobe regarding my sweaters. This lightly coloured sweater along with the grey one from the last post, helped me solve this dilema.
Nebýt toho, že se na mě v posledních dnech valily kladné ohlasy na Perks of being wallflower, pravděpodobně bychom si ve filmových doporučeních střihli další přestávku. Neměla bych moc co doporučovat, ale tenhle film mě donutil dát to dokupy. Na Perks jsme se s kamarádkou velmi těšily v období před létem, jenomže nakonec u nás tenhle film v kinech neběžel. S postupem času jsem na něj zapomněla, protože stále nebyl k sehnání a objevil se relativně nedávno a už to jelo ze všech stran. "Znáš to? To musíš vidět!" .. "Ty jsi to ještě neviděla?!" A ano, i vy to vidět musíte. Tolikrát zpracovaný příběh o teenagerech z americké střední, o šikaně a středoškolských problémech, zase pojatý jinou formou. Hlavní, řekněme škaredé věci, byly podány tak nějak nenásilně, lehce skrytě a vyváženy těmi hezkými momenty filmu a skvělým soundtrackem. Navíc můžete čekat, že Ezra Miller se tady objeví v některých nejbližších doporučeních, už dlouho se chystám na film Musíme si promluvit o Kevinovi. Tentokrát připojuji i nejlepší píseň soundtracku.
Štěstí na dosah jako důkaz toho, že i v televizi běží občas něco pořádného. Viděla jsem ho v období svátků a je to velmi silný film, kdy střídavě chcete brečet a smát se a brečet a smát se. A když zjistíte, že byl natočen či inspirován podle skutečného příběhu, tak chcete brečet ještě více. O zoufalství, nekonečné smůle (takové, že už si myslíte, že horší to být nemůže a ono jo) a o touze a schopnostech hlavního hrdiny (Will Smith) tomu čelit. Jo, to chcete vidět.
A nakonec zase jedno doporučení filmu, na kterém jsem byla v kině - Anna Karenina. Mám slabost pro Keiru Knightley, režiséra Joe Wrighta, a tyhle silné příběhy, takže je jasné, jak moc jsem se těšila. Neviděla jsem ani trailer, takže jsem nevěděla do čeho jdu (na trailery většinou nekoukám). A to se pořád ze všech stran ozývalo "velmi netradiční zpracování". Ale co to znamená, to už nikdo neřekl a jestli je to netradiční zpracování dobré to taky ne. Jak jsem psala, jsem fanynka Joe Wrighta - těšila jsem se na Rusko na plátně, na přírodu, záběry z Petrohradu i Moskvy, západy slunce, no prostě na klasický jeho klasický film. Jenomže on takový nebyl. Hodnou chvíli mi trvalo se smířit s tím, že většina záběru bude interiérových, žádný Petrohrad, ani Moskva. Ale když k tomu smíření, málem až na sklonku filmu, došlo tak ano, splnil má očekávání a byl povedený. I přesto si ale pohrávám s tím, že stará a, ano ještě sovětská verze, byla zkrátka lepší. Musím se na ni znova podívat, viděla jsem ji před pár lety a tehdy mě uchvátila. Ehm, a to že Kareniny bratr byl pan Darcy mi došlo v poslední minutě, když ho kamera zabírala přímo zepředu a mně to najednou problesklo hlavou. Byl k nepoznání.
Milí čtenáři, není to tenhle měsíc s doporučeními jenom tak, protože mi věřte, že vidět musíte všechny tři filmy. A pak mi napište, jak se vám líbily. A taky vaše doporučení, jako vždy ;)
Hned mi bylo jasné, že tuhle čepici pošlu do lednové Fashion challenge už proto, že ji Ivii okomentovala slovy: "Pipiiik, ty máš na hlavě kondom!" .. když jsem za ní přijela do Prahy oslavit Nový rok. A s kondomem na hlavě už podle mě mám šanci uspět.
I was sure from the very beginning that I will send this hat to January‘s Fashion challenge. Especially after the hat was commeted by Ivii with words: "Pipiiik, you’ve got condom on your head!"And with condom on my head, I think I have a chance for succes.
Když jsem dávněji četla tenhle článek, tak mi bylo líto, že se mi nedaří a nedaří ulovit na votocvohoz něco pořádného. Pak jsem tam ale našla tuhle sukni z Topshopu, která se ihned zařadila mezi top kousky v mém skromném šatníku a navrch o pár dní později i puntíkovanou blůzu a lítost se vytratila stejně rychle jako přišla. A bylo mi hned jasné, že nejlépe budou obě věci fungovat dohromady právě spolu.
When I was reading this article, I was sad that I am not able to find something great on votocvohoz. But when I found this skirt from Topshop, which immediately became one of my tops in my humble wardrobe in addition to this blouse with dots, the saddnes was gone. And it was clear to me, that these two things, will work best together.
