Tak kam to bude příště ?
-- HEZKÝ VEČER --
středa 29. února 2012
pondělí 27. února 2012
Paříž - zápisky jedné požitkářky II.
Konečně viděna pořádná Francouzka. Ony totiž vážně nejsou nic moc. Ty pořádné se nacházejí v centru. To, že je poznáte podle bosých nohou, jsme si řekli už minule. Ale když má navíc baret, puntíkovaný šátek, havraní vlasy a čte si v parku na lavičce, to už s vámi hne.
Někdy během druhého dne přestanete být fascinováni dokonalými dveřmi, kdy vás přemáhá touha vyfotit se u každých z nich, a vyměníte ji za fascinaci lidmi, vůněmi, parky, domy. Někdy kolem druhého dne, si už skutečně uvědomíte, že tohle je vážně Paříž a vy jste v ní a začnete si to náležitě užívat. Vyspíte se skoro dorůžova, metro vás už tolik neděsí, začínáte v něm vidět systém, a i kdyby se něco podělalo, můžete si pořád jít sednout k té Seině, kde je to prostě samo o sobě tak kouzelné, že sluneční paprsky jsou to jediné, co k životu v Paříži potřebujete.
Někdy během druhého dne přestanete být fascinováni dokonalými dveřmi, kdy vás přemáhá touha vyfotit se u každých z nich, a vyměníte ji za fascinaci lidmi, vůněmi, parky, domy. Někdy kolem druhého dne, si už skutečně uvědomíte, že tohle je vážně Paříž a vy jste v ní a začnete si to náležitě užívat. Vyspíte se skoro dorůžova, metro vás už tolik neděsí, začínáte v něm vidět systém, a i kdyby se něco podělalo, můžete si pořád jít sednout k té Seině, kde je to prostě samo o sobě tak kouzelné, že sluneční paprsky jsou to jediné, co k životu v Paříži potřebujete.
Nebuďte rozmrzelí z toho, že na místo v kavárně, kterou doporučuje Valentine se stojí fronta, naopak se otočte o 180 ° a vejděte do kavárny přímo za vámi, a nemůžete šlápnout vedle. To byla ta Paříž.
-- HEZKÝ DEN --
sobota 25. února 2012
Paříž - zápisky jedné požitkářky I.
Jestli je pro mě něco teď těžké, tak je to návrat z Paříže do normálního života (možná by se dalo říct do Ostravy, protože den v Praze po Paříži byl taky fajn). Čekám, kdo mi ráno namaže croissant máslem a ono pořád nic.
Neberte si s sebou do Paříže nikdy mnoho oblečení, protože ať tam přijedete kdykoliv, věřte, že Francouzky budou cupitat v balerínách a lodičkách naboso, a vy si ve svých zimních botech budete připadat směšně. Dejte si cigaretu na nábřeží Seiny a vyhřívejte se na sluníčku. Seďte zásadně na zemi (bylo 10 °C). Zamilujte se do pouličního zpěváka a nechte tam všechny drobné (popř. si "trhejte rodidla"). Najezte se jako králové za deset eur na Rue de la Huchette blízko Notre Damme. Kupte si conversky za dalších deset v sekáčích na Marais.
Na Francouze mluvte všemi jazyky, co ovládáte a oni s vámi budou vždy mluvit jen francouzsky. A vy jim kupodivu vždycky budete nějak rozumět. Jeďte tam s tím, že si budete myslet, že každý Francouz je arogantní a nechte se překvapit, jako já, že jsou to vesměs mili lidé. Pokud nebudou, vždy myslete na to, že si můžete česky zanadávat a říct jim, že mají zadek jako tři Pompidou. Zabírá to. Vyzkoušeno. Au revoir!
To bylo poprvé, co jsem viděla Eiffelovku :)
-- HEZKÝ DEN --