V horku se nejlépe nosí šaty z bavlny, které se vejdou do dopisní obálky (odzkoušeno). Ještě lépe se nosí, když vám připomínají vaši oblíbenou zrzku, od které je máte.
Věřte mi, že pokud si potřebujete něco u někoho vyžehlit (což se většině z vás bude hodit spíše až ve školním roce), nebo si jen zbytek rodiny omotat kolem prstu, upečte tenhle koláč. Schváleno 75 % rodinných příslušníků. Zbylých
Džínová vestička je příběh sama o sobě. Vzbuzuje rozporuplné reakce, ty záporné především u mužské části populace. Pro mě je to kousek, který jsem hledala opravdu dlouho, aby byl ten správný. Podmínkou byla krátká délka, nejlépe do pasu. Střih rovný. Barva světle modrá. Obchody prošmejděny všechny. Pár minut na mimibazaru a za 60 Kč byla moje.
Toho, že jsem omylem překlikla do dětského oblečení jsem si všimla až při objednávce :) Občas se prostě vyplatí dát hledání vysněných kousků čas.
Co vy a džínové kousky v šatníku? Já ještě hledám košili a bundu. Dám tomu ale chvíli času.
Moji drazí facebookovífanoušci měli tu informaci z první ruky. Jestli to ještě někoho neťuklo (ale věřím, že tak nevšímavý není nikdo z vás), jde o nový design blogu. Poslední zhruba dva týdny jsem na něm spolupracovala s Meg z yellowampersand, které patří opravdu velký dík. Nikoho lepšího jsem pravděpodobně oslovit nemohla! Věřím, že se vám zalíbí tolik jako mně :)
Jasně, prošvihněte prodej téhle košile v H&M, následně si ji nechte vyfouknout na internetovém bazaru, poté ji marně shánějte v sekáčích, a pak jeďte za Oksanou do Prahy, kde ji najdete v její skříni, se slovy "Klidně si ji vem, já ji moc nenosím." Bylo to perné, sáhodlouhé hledání v řádech několika měsíců, zakončené šťastným shledáním. A vytoužený zelený kousek do šatníku, v podobě kalhot pořízených ve slevách, byl jen sladkou tečkou tohohle oblečku.
Baví mě jezdit za Beátou do Opavy. Protože to vždycky znamená, že skončíme u ní, kde jsem (krom neřestí), téměr pokaždé, zatáhnuta do výtvarného kroužku. To pak sedíme na zemi a na koberci patláme budoucí brože, zašlapáváme do něj korálky, malujeme na textil. Přijela jsem s čistou plátěnou taškou, bez nápadu, co na ni. (Nápad byl, ale stihla jsem ho zapomenout.) A odjela s tímhle. Za trilión let, až seženu kousek černé látky, bude ještě dokonalejší. Nápad Beáta, nakresleno mnou.
To, že poslední dobou raději čtu, než koukám na filmy (pokud nedělám něco úplně jiného) zapříčinilo, že tenhle měsíc přicházím pouze s dvěmi filmovými "doporučeními".
První snímek Prostě spolu, byl po dlouhé době romantickým dramatem, co mě opravdu bavil. Přiznám se, že jsem na něj koukla hlavně kvůli Audrey Tautou, i když mě trochu odrazovalo trochu nižší hodnocení na csfd. Krom Audrey, se dobře dívalo i na dva hlavní mužské herce.
Druhý film Hanna, je fajn volbou na večer, kdy nemáte chuť na žádnou slaďárnu, ale zároveň na nic náročného. Akčnější ražení filmu mi vůbec nevadí (zbožňuju Bournův mýtus např.!). U filmu mě zaujala taky hudba, která tam seděla asi jako ehm prdel na hrnec.
Čím to je, že občas vás zradí počasí a vy si nemůžete vzít šaty, na které se tolik těšíte. Čím to je, že nemáte náladu fotit, a pak z toho během pár minut vyjdou nejlepší fotky (podle vás), co jste za poslední dobu nafotili? Čím to je, že ve skříni sáhnete po košili velikosti 14, kterou jste koupili jen protože přeci stála 10 Kč, tak ji tam nenechám a pak je z toho ta nejlepší věc, co jste na sobě měli za dlouhou dobu?
Díky počasí, že ses tehdy zkazilo, protože já se v tomhle cítila báječně, jako už dlouho ne.
Díky úlovkům na pár korun a možnosti hrabošit v sekáčích.
Ve čtvrtek mě drahá Oksana pozvala na romantický výlet na lodičku po Vltavě a potom svolila k dalšímu, a poslednímu, obědu v Polévkárně. Polévkárna je to nejlepší místo vůbec. Dejte si malou polévku, k tomu sýrové chačapuri, završte to jedním z jejich ovocných koláčů, a umřete blahem.