Včera jsem si měla možnost rozbalit ten nejhezčí předvánoční dárek, co jsem si mohla přát. Káťě a Káťě děkuju hned v úvodu, protože se bojím, že včera moje radost nebyla vidět dostatečně :). Zpětně si uvědomuju, že jsem pořád byla trochu jako ve snu a jen čekala, kdy mi odněkud přiletí facka a někdo zakřičí "Prober se z toho snu už sakra!".
A pokud se to snad dá měřit, dostala jsem ještě hezčí dárek. Po zazvonění na Showroom, nám otevřela jak jinak, než usměvavá Káťa a moje periferní vidění už mělo v merku růžovovlasou
Alici,sedící na pohovce. Radost jsem měla jako malý Jarda. Víte, my se měly s Alicí vidět, jenže má dnes těžkou zkoušku (držím palce!), takže z toho naoko sešlo, ale ona stejně nakonec přijela! Tak pozitivního a optimistického člověka, vedle kterého se můžete jen pořád smát jsem nepotkala už dlouho. Naposled před rokem v podobě Beátky, ale to je jiný příběh :D.
Taky děkuju za možnost vzít s sebou Andy, protože za ochotu fotit mě v dešti, sněhu, slunci i mrazu, jí to snad bylo dostatečnou satisfakcí a odměnou v jednom :) A taky ochotu poslouchat moje nadávání, když jí to focení nejde :D.
Byl to prostě náročný, ale nejbáječnější den!
Andy ty brýle děsně sluší! :)
Byla to láska na první pohled, s těmahle botkama!
HEZKÝ DEN!