Nebýt toho, že se na mě v posledních dnech valily kladné ohlasy na Perks of being wallflower, pravděpodobně bychom si ve filmových doporučeních střihli další přestávku. Neměla bych moc co doporučovat, ale tenhle film mě donutil dát to dokupy. Na Perks jsme se s kamarádkou velmi těšily v období před létem, jenomže nakonec u nás tenhle film v kinech neběžel. S postupem času jsem na něj zapomněla, protože stále nebyl k sehnání a objevil se relativně nedávno a už to jelo ze všech stran. "Znáš to? To musíš vidět!" .. "Ty jsi to ještě neviděla?!" A ano, i vy to vidět musíte. Tolikrát zpracovaný příběh o teenagerech z americké střední, o šikaně a středoškolských problémech, zase pojatý jinou formou. Hlavní, řekněme škaredé věci, byly podány tak nějak nenásilně, lehce skrytě a vyváženy těmi hezkými momenty filmu a skvělým soundtrackem. Navíc můžete čekat, že Ezra Miller se tady objeví v některých nejbližších doporučeních, už dlouho se chystám na film Musíme si promluvit o Kevinovi. Tentokrát připojuji i nejlepší píseň soundtracku.
Štěstí na dosah jako důkaz toho, že i v televizi běží občas něco pořádného. Viděla jsem ho v období svátků a je to velmi silný film, kdy střídavě chcete brečet a smát se a brečet a smát se. A když zjistíte, že byl natočen či inspirován podle skutečného příběhu, tak chcete brečet ještě více. O zoufalství, nekonečné smůle (takové, že už si myslíte, že horší to být nemůže a ono jo) a o touze a schopnostech hlavního hrdiny (Will Smith) tomu čelit. Jo, to chcete vidět.
A nakonec zase jedno doporučení filmu, na kterém jsem byla v kině - Anna Karenina. Mám slabost pro Keiru Knightley, režiséra Joe Wrighta, a tyhle silné příběhy, takže je jasné, jak moc jsem se těšila. Neviděla jsem ani trailer, takže jsem nevěděla do čeho jdu (na trailery většinou nekoukám). A to se pořád ze všech stran ozývalo "velmi netradiční zpracování". Ale co to znamená, to už nikdo neřekl a jestli je to netradiční zpracování dobré to taky ne. Jak jsem psala, jsem fanynka Joe Wrighta - těšila jsem se na Rusko na plátně, na přírodu, záběry z Petrohradu i Moskvy, západy slunce, no prostě na klasický jeho klasický film. Jenomže on takový nebyl. Hodnou chvíli mi trvalo se smířit s tím, že většina záběru bude interiérových, žádný Petrohrad, ani Moskva. Ale když k tomu smíření, málem až na sklonku filmu, došlo tak ano, splnil má očekávání a byl povedený. I přesto si ale pohrávám s tím, že stará a, ano ještě sovětská verze, byla zkrátka lepší. Musím se na ni znova podívat, viděla jsem ji před pár lety a tehdy mě uchvátila. Ehm, a to že Kareniny bratr byl pan Darcy mi došlo v poslední minutě, když ho kamera zabírala přímo zepředu a mně to najednou problesklo hlavou. Byl k nepoznání.
